Klara Budinova Prosím, na pár minutek se zastav a přečti si tenhle můj zmatek. Třeba se v něm totiž najdeš. A třeba se díky napsání toho, najdu já? Kdo ví. Tak se nadechni a užij si to.
Stačí měsíc. K velké změně a k tomu, začít si uvědomovat sebe a okolí v reálném čase.
A všechno je to jen o tobě a o tvé hlavě. Vážně.
Létáme na Mars, ale často neovládáme ani sami sebe, své emoce a naučené vzorce chování – není tady něco špatně? Neměli bychom začít právě každý sám u sebe?
Už nějakou dobu jsem veřejně nic nenapsala, ačkoliv v minulosti jsem měla vlastní blog a psala články téměř na denní bázi, už jsem víc nechtěla psát o povrchnostech všedních dní a tak jsem přestala. To, co se mi v životě a (primárně) v hlavě odehrává teď, je mnohem hloubš a složitěji uchopitelné. Proto to trvá. Asi. A proto to chce „ten správný čas“. Nespěchat na sebe.
Každopádně mám pocit, že tenhle článek (a možná nějaké další?) by mohly vnést trošku naděje, inspirace nebo chuti jít dál, někomu z Vás. Někomu, kdo zrovna potřebuje podobnou injekci a podobná slova. A kdo si myslí, že už je všechno ztracené a změna k lepšímu nemůže přijít.„Potřeba zavděčit se druhým a dostat jejich uznání zvadne, jakmile si uvědomíme, že zdroj energie zvané LÁSKA máme ve svém srdci. Vše končí a začíná právě tam. Uvnitř nás. Co necítíme v sobě, to nedokážeme dávat ani přijímat. Naopak – pokud si dokážeme vážit sami sebe, nedovolíme, aby si nás nevážili druzí, potažmo nedovolíme si nevážit druhých, na kterých nám záleží, protože oni jsou součástí našeho uspokojení, našeho štěstí, naší radosti..“ (First Class)
Řešila jsem nějaké nepříjemnosti (jedny z mnoha teda haha), měsíc a půl zpátky, a vím, že příště už si vážně nenechám sr*t na hlavu. A to je pocit! Taky už bylo na čase si uvědomit, že nejsem kus hadru, že nemusím být věčně ta „hodná holka“ a že se sebou nemusím nechat zametat. I ty si to uvědom, prosím, jo?
Občas nechápeme, jak jsme se sebou mohli nechat jednat tím a oním způsobem, že? Jak jsme mohli takové chování třeba i vyžadovat…
Moje sebehodnota byla dlouhé měsíce na nule. Úplně. A to už nesmím dopustit. Cítím, že si ji teď buduju hodně silnou a že mi to moc pomůže. I v tom, necítit se špatně, když něco nevyjde nebo tak, protože by to třeba nebylo dost dobrý (?!!). Přestaň si tvořit v hlavě vzdušný zámky plný očekávání a přestaň přemýšlet o tom, co od tebe očekávají druhý, to není absolutně důležitý.
Cítím, že má pro mě uzavírání minulosti mnohem větší smysl, než kdy dřív. Tak postupně.. Dvířka za dvířkama… Si tvořím naprosto nový svět. A já už nejsem včerejší já.. Každým dnem jsem dál. Blíž sobě. Blíž vyrovnanosti. A moc mě baví, jak se ty věci dějou až ve chvíli, kdy jsi ready to přijmout – do té doby to prostě nedokážeš a pořád se vracíš. Znáš to? Je to úsměvný, nemyslíš?
V podstatě nás ovládají naše mysl a tělo. Do chvíle, než se rozhodneme na sobě pracovat. Jsme proces. Neustále se něco děje, každou vteřinu jsme jiní, a to krásný je, že ty fakt můžeš – učit se přeprogramovat celej ten proces. Víceméně je to všechno o vědomé všímavosti a o tom, že ty si předem můžeš určit, jak chceš reagovat a pak to zkoušíš dokud si tu novou reakci neosvojíš a nereaguješ podle sebe. Fakt. Chtěj prožívat víc, intenzivněji, a vybírej si, co do té svojí hlavy pustíš. A co vypustíš ven a jak ovlivníš ostatní.
Dobrý je zanalyzovat si ty svoje strachy, úzkosti, problémky. Co je core toho všeho? Kde to začíná?
A vadí ti to fakt tak moc, že s tím chceš něco dělat? Protože práce na sobě bolí! Ale stojí za to!
Rady odemně na závěr – pro poklidnější bytí
Sleduj ten pro tebe správný obsah, nenech si pouštět do hlavy věci, které ti nedělají dobře – nemusíš vědět, co a s kým dělá tvůj ex, jaké nové oblečení má tvoje sokyně a nebo kam zase letí nějaká celebrita, ne? Přináší ti něco užitečného něco z těchto věcí? Pokud ne, odstraň to a nenech si tím užírat svou pozornost (tvoje pozornost je všechno, co máš, tak ji využívej pro své dobro).
Sleduj se, poznávej se, zjišťuj, co ti pomáhá a jaké tipy jsou pro tebe ty pravé – já např. se snažím být hodně offline, nerozptylovat zbytečně svou pozornost, snažím se opustit multitasking, ráda si jenom tak sednu a „myslím“ (má pozornost už to dokonce i vyžaduje) a hlavně potřebuji kvalitně spát, dobře jíst a pít hodně vody.
Začala jsem na sobě pozorovat určité signály, kdy vím, že musím zpomalit, ne-li úplně zastavit, aby mě to samo nevypnulo na nedejbože delší dobu –
I ty se začni poslouchat, tvoje existence ti poděkuje.
Taky jsem se naučila, že bez některých lidí v životě, je mi prostě líp a proto – odřízni lidi, kteří ti do života nic nepřinášejí a naopak ti jen berou a trápí tě – není to špatně a ty za to rozhodně nebudeš káraný – poslouchej se a obklopuj se jen lidmi, se kterými je ti dobře. Pokud ti třeba nepomáhá přítomnost někoho z rodiny, promluv si s ním o tom, věřím, že najdete nějaké společné hranice a že KOMUNIKACE pomůže. Protože ta je opravdu mocná, pokud se jí nebojíme a chceme věci měnit.
Jo a neboj se – vyhledat odbornou pomoc, nechat se vyslechnout dobrým kamarádem..
A hlavně se neboj být upřímný (k sobě i k okolí) a říct, co cítíš, nemusíš se za to totiž vůbec stydět.
Pravděpodobně ti nebude pomáhat přesně to, co pomáhá někomu jinému, musíš si to vypozorovat sám/sama, a nesrovnávat se s ostatními. Jsi jedinečný/á a tak i tvá cesta musí být jedinečná a jsem si jistá, že i Ty si ji můžeš užít, je fajn to zkusit! Věřím v Tebe!
Tak a teď si udělej čaj nebo kakao, odpočívej a užívej si nádherného podzimu. Protože můžeš.
