Úzkostná porucha

Holka z blázince? Teď vám trochu popíšu, proč se na blázinec občas cítím. Přijde mi to hodně osobní, ale zároveň to může pomoci ostatním pochopit tyhle stavy.
Už skoro dva roky trpím úzkostnou poruchou.  Co to vlastně je?


Lidé s úzkostnou poruchou se například vyhýbají určitým situacím a místům, kde se necítí dobře. Mají problémy s komunikací s cizími lidmi, ale podlé mé zkušenosti i s kamarády. Cítí, že potřebují u sebe někoho, kdo jim při špatných stavech pomůže– zachrání je. Někdo má určitý rituál, který musí opakovat, jinak se cítí špatně. Souvisí to s OCD.
My se ale budeme věnovat úzkostným stavům. Úzkostný stav je velmi nepříjemný pocit při nějaké situaci. S tím souvisí i fyzické projevy jako bušení srdce, špatné dýchaní, třes, pocit neklidu a slabost.

A teď se přesuneme k mému příběhu a pocitům.
 Vždycky to možná bylo ve mně. Od malinka jsem neměla ráda společnosti cizích lidí, rodinné oslavy a schůzky. Nerada jsem chodila k doktorům a například něco vyřizovala. Přitom jsem ale samozřejmě žila normální život.
Zvládla jsem střední školu, maturitu, přijímačky na vejšku, zápis a pak – konec. Chytla mě úzkost a naprostá panika z toho, že bych měla na školu nastoupit. Přitom to byla ČZU, fakulta životního prostředí, což by mě bavilo. Něco mě ale zastavilo. Řekla jsem si, že tedy na školu nepůjdu a půjdu rovnou do práce. To už jsem cítila veliké obtíže. Přesto jsem si smluvila práci na informačním centru. Už při schůzkách s mojí budoucí šéfkou, která byla velmi milá, jsem měla problémy. Před schůzkou jsem byla hrozně vystresovaná, unavená a bez síly. Obrečela jsem to, ale šla jsem. Vše už bylo domluvené a já druhý den měla nastoupit. Celou noc jsem ale nemohla spát. Chodily mi hlavou různé myšlenky, aby to bylo dobré, abych já byla dost dobrá….Přišlo ráno. Už jsem cítila, že to nepůjde. Oblekla jsem se, namalovala, nemohla jsem se ale třeba nasnídat. Žaludek jako na vodě. Už jsem měla odcházet z domova a přišlo to. Panická ataka. Ohromný pláč, stres, klepání celého těla. Musel mě utěšit můj táta, nezvládla jsem to sama. Práci jsem tedy odvolala a vyčerpáním jsem usnula. A spala jsem skoro celý den. Přesně takhle mi to začalo. Kde byl ten spouštěč? Do teď to nevím.

Nechtěla jsem si připustit, že bych mohla mít takový problém. Delší dobu jsem se to snažila zvládat jen s mamkou, ale nešlo to. Už jsme na to já i moje mamka byly krátké. Takže přišlo odhodlání k tomu, že se objednám k psychiatričce. Opět první návštěva pro mě byla strašně náročná, asi jako každá situace, kde nevím, do čeho jdu.  Teď už to bude skoro 2 roky, co navštěvují lékaře. Nějaký čas jsem chodila i k psychoterapeutovi.
Od té doby jsem si toho zkusila už hodně. S tím, že nezvládnu práci souvisí návštěva ÚP. Můj tep při sezení a čekání na mou smluvenou schůzku je vždy tak vysoký, až je mi špatně. Nohy mi nejdou a popravdě mi to ani moc nemyslí.  Bohužel součástí mého života se staly „pilulky štěstí“. To už jsem vůbec nechtěla. Mít něco, bez čeho nemůžu být. Není to dobře pro tělo, ale zatím to nejde jinak.

Skoro denně překonávám nějaké překážky. Bojím se různých situací, takže se jim raději vyhýbám. Když nemám den, nejsem schopná odepsat ani mojí nejlepší kamarádce nebo vzít sestře telefon. Když se přemůžu udělat něco, co prostě není v mých silách, zbytek dne prospím.  Mám i dny, kdy jsem nervózní vlastně bez důvodu. Cítím se, jako bych měla jít složit nějakou důležitou zkoušku.  Dřív jsem nedokázala komunikovat ani přes mail, natož po telefonu. V tom už jsem se posunula a po mailu zvládám komunikovat. Předtím jsem nebyla schopná si ho ani přečíst, ani odepsat a stisknout tlačítko odeslat.
Dělám pokroky, ale pomalu. Chce to čas a spoustu práce na sobě. Nikdy nevíte, čím si kdo prochází. O mě tohle moc lidí neví. Přitom je to součást mě, pro ostatní ale těžko pochopitelná. Proto se budu snažit psát tenhle blog i o tom, s čím se potýkám.
Jdu do toho!
Krásný večer <3 K.

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *