Příběh Verči

Ráda bych s vámi sdílela další příběh, tentokrát od Verči. Verča mě kontaktovala sama a chci jí opravdu moc poděkovat! Není určitě snadné podělit se o takto silný příběh, ale chtěla, aby se to ostatní dozvěděli a aby jim to třeba pomohlo. Nechte tu Verče nějakej milej komentář, díky! ♥

Ahoj, ráda bych se podělila o můj příběh, možná někoho inspirovala, nebo jen ukázala, že i ta holka co je drzá a směje se, uvnitř vlastně strašně trpí.

Úplně na začátek bych začla tím, že když mi bylo okolo 11-12 let, moje rodiče se rozváděli. Moje maminka dostala úzkostnou, depresivní a psychosomatickou poruchu. Nemohla jíst, spát, žít. Tehdá jsem tomu absolutně nerozuměla. Teď už to ale úplně chápu. 
Když mojí mamince její táta, můj děda oznámil, že babička má rakovinu a nepřežije to nejspíš, tak se v mamince něco hnulo, něco co odstartovalo tu hrůzu.
Táta hrozně pil, a byl docela vzteklej, máma i on se změnili, a zjišťovali, že spolu vlastně nechtějí být. Mezitím já topila smutek se žiletkou.
Pak začlo docela super období, měla jsem spoustu přátel, spoustu kluků kolem sebe, bylo mi mezi 13-14 rokem.
V tu dobu jsem poprvé poznávala co to je být opilá a nebo jaký to je kouřit tu trávu o který všichni pořád mluvili. Byla sem tou dobou dost povznesená, zvykala si na mámy přítele a na to, že jsem bez táty.
 
A pak to začlo, Nový rok, rok 2018 startoval, a já si v noci dala první dávku pervitinu. Všechno bylo vážně super. Víckrát sem se toho nedotkla.
Až na léto 2018. Při posledním užití jsem seděla na posteli s mým přítelem, byli jsme těsně u sebe a ta láska mezi námi byla cítit na sto honů.
Jak jsem tak ležela, a přemýšlela najednou jsem dostala pocit že ať se snažím sebevíc, nemůžu polknout. Zpanikařila jsem, bez jediného slova jsem vyběhla k oknu, to jsem otevřela a zhluboka dýchala, dodnes si pamatuju, že mi bylo úplně šumák, kolik lidí mě vidí a co si o mně myslí. Měla jsem v hlavě jen jediný, zachránit si život. 
 
Najednou mě začalo pálit, bolet, svírat na hrudi, dýchalo se mi hůř a hůř a měla jsem pocit, že pokud nebudu furt dokola a dokola pít čistou vodu, tak zemřu na místě. Asi si říkáte co můj přítel, ten byl v absolutním šoku, jediné co z něho vypadlo bylo, že veškerý moje pocity, bývají i příznaky infarktu. To se vám řekne, infarkt? Blbost. Ale když dva nebo tři dny nespíte, jste pod vlivem metamfetaminu, a máte záchvat.. věříte i tomu, že vám cestou někde vypadl mozek. Když mi pak oznámil, že si myslí, že už by měl jít radši domů, dostala jsem obrovský záchvat . Chtěla jsem ho u sebe, potřebovala jsem ho u sebe. Měl na mě dávat pozor, abych nezemřela. Po několika mých záchvatech souhlasil a já šla k němu, jeho rodiče byly zrovna někde na zábavě a tak jsem se aspoň cítila trošku líp. Došli jsme k němu on si udělal něco k jídlu, zatímco já jsem seděla na křesle a nechápala co se to děje, chvílema jsem otvírala okna všude u něho v baráku, vybíhala jsem i ven před dům na vzduch. A pila snad litry vody se šťávou. On mlčel, ale když už něco řekl, cokoli.. každý jeho slovo ve mě spustilo další záchvat. Řvala jsem na něj, ječela sem.. nepoznával mě.
 
Nejhorší bylo, že ani já se nepoznávala.
 
V tu noc jsem usnula asi na dvě hodiny. On byl vedle mě. Držela sem se ho. Měla jsem strach . Pokaždé když jsem zavřela oči mě vzbudilo něco, co bylo jako elektrický výboj na hrudi. Šílená bolest. Tak ale vážně, z toho by měl strach snad každý.
Dokud jsem nepřišla na to, co se ve mně děje, prožívala jsem X měsíců tím, že jsem každý den brala jako boj o život. Těšila se večer do postele až si řeknu že jsem šťastná že jsem nezemřela. To slovo… to jak mi řekl.. že mam infarkt ve mně odstartovalo panický záchvat ze smrti. Do teď když se řekne slovo perník, chytá mě úzkost.
 
Nakonec jsem to dopracovala na psychiatrii, na stacionář a díky bohu za prášky, meditace, jógu, terapie, kreslení, hudbu, knihy a procházky. Pro tohle žiju.
Marihuanny a pervitinu už se nikdy nedotknu. Ani alkoholu. Mam čistou hlavu a je to lepší. Ale můžu si za vše sama, takže prosím nezkousejte žádný drogy. Nestojí to za zničenej celej život.

Doporučené články

2 komentář

  1. Hodne silný! Preji at uz je Verca spokojena a ma to vse za sebou!:)

  2. Klobouk dolů pred tebou. Jsi silná slečna a měla bych na tebe pár otázek. Pokud chceš napiš mi na můj email. Trápí mě něco podobného a nevim kam se obratit. Diky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *