Zamýšlela jsem se nad tím, jaký článek bych mohla napsat. Jaké téma bych mohla použít. Inspirovala jsem se poslední dobou. Tím, co mě nejvíc zahřálo u srdce.  A rozhodla jsem se sepsat článek na téma PŘÁTELSTVÍ.
Našla jsem krásný citát:

Já jsem na základní škole mívala hodně kamarádů. Jak holky, tak kluky. Užívali jsme si třídní výlety, chodívali do čajovny, smáli se a užívali si každý den. Vždycky jsem se do školy těšila na to, až je zase uvidím.

Snad se nikdo nebude zlobit, že sem dám fotky. 🙂

Pak přišla střední a já dojížděla z rodného města do Prahy. Stejně jak ostatní se rozutekli a už to nebylo takové jako dřív. S tím se ale přece počítá. 🙂
Mezi holkama na střední už jsem se začala cítit docela nesvá. Nic proti holkám, nakonec jsem si je samozřejmě všechny zamilovala 😀 ..ale pro mojí povahu to bylo na prd. Cítila jsem se tak, jak to říct- mimo, jiná, z jiného města… těžko se to popisuje. Měla jsem tam ale svoje holčiny, se kterýma jsem trávila čas.  


Ale postupem času jsem byla víc a víc sama (sociální fóbie je jednoduchá odpověď). Po škole jsem jezdila hned domů a na žádný kafíčkování jsem nebyla. Po návratu domu už jsem pomalu neměla ani energii na to někam vyrazit. Ale o tom teď psát nechci. 

Chci psát o tom, jak jsem se mezi kamarády začala zase vracet. To je totiž to, co mě těší snad nejvíc. Už mám kolem sebe lidi, na který se můžu spolehnout a můžu se jim ozvat. A to je pro mě pomalu nepopsatelná radost.!

Nějaké moje kamarádky už mají svoje děti a to je něco pro mě. 😀 Miluju to. S holkama ze ZŠ jsme podnikly dokonce výlet za naší kamarádkou, která byla těhotná (teď už má krásného chlapečka ♥) a udělaly jsme si oběd a pak jsme poseděly v trávě. Byl to skvělý výlet a pro mě po dlouhééé době nějaká návštěva a ještě mimo město. Možná se vám to zdá jako prkotina, ale věřte mi, pro mě není. 😀

Snad se nikdo nebude zlobit, že sem dám fotky. 🙂

Nedávno jsem oslavila 22.narozeniny a připravili mi krásné posezení. Žádný velká párty, pár lidí nemohlo, ale i tak to bylo krásný a mělo to svoje kouzlo. Původně jsem myslela, že to nezvládnu, že tam ani nedojdu. Ale překonala jsem to. Pomohl mi to překonat kamarád a šlo to hned líp.
Tam jsem dostala krásný dárečky přímo jako mě na míru. Dali jsme si kafíčko, vínko a jen povídali. A bylo to tak super!

Tahle holčina se o moje pokroky zasluhuje nejvíc ♥

Jsem vděčná za to, že se mezi moje kamarády můžu vracet a pyšná i na sebe, že to zvládnu. Byl to další krok a je splněnej!!!  #MILUJU, DĚKUJU

Doporučené články

2 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *