Jak se momentálně cítím?

Poslední dny poznávám depresivní část mé nemoci. Přeci jen je to úzkostně-depresivní porucha. Vždycky jsem byla spíš úzkostlivá. Netrpěla jsem na nějaké dlouhodobě špatné nálady. Neříkám, že nebyly žádné výkyvy, ale vždy se to dalo nějak zvládnout a rozhodně bych to nenazvala pravou depresí. Teď se to ale změnilo.


Není to způsobeno situací, která se poslední dny děje ve světě a hlavně už i v České republice. Tyto informace sice zaznamenávám, respektuji, ale vůbec nepanikařím. A hlavně nechci tyto zprávy sledovat od rána do večera. Samozřejmě mít povědomí o změnách a vývoji je dobré, ale proč tím zatěžovat mysl celý den? To ne. 🙂

Ale zpět k článku. Tato depresivní fáze je součástí mé nemoci. Prostě procházím nějakým špatným a náročným obdobím. Vždycky jsou nějaké „ups and downs“ a teď jsem dole. Všechna omezení to samozřejmě moc nezlepšují, jelikož jsem chtěla načerpat novou energii například na koncertě, ale byl zrušen. Zůstávám tedy po většinu času doma, a nebo jsem venku na procházce. Kdo trpí depresemi ví, že být celé dny doma vůbec nepomáhá, ačkoliv máte pocit, že nejlepší věc, kterou můžete dělat je zůstat v posteli a spát. Jenže to je přesně to, co by se dělat nemělo. Mělo by se vyrážet ven, setkávat se s lidmi, chodit na akce, samozřejmě pokud to vás stav dovolí.

Dny zvládám celkem obstojně. Snažím se neustále vymýšlet aktivity, abych zaměstnala mou hlavu a ta nemohla moc přemýšlet. Uklízím, maluji, vymýšlím, píšu, tvořím, čtu nebo se procházím venku. Často si teď všímám, že jsem buď extrémně vysmátá nebo smutná. Těžko se mi hledá nějaká normální rovina mezi tím. Také si všímám, že nemám kapacitu ani koukat na film nebo můj oblíbený seriál, poslouchat písničky nebo číst nějaké vzdělávací knihy. A víte co? Mě se asi ani nechce.



Nechce se mi nic. Když jsem sama, tak jen sedím, koukám nebo klikám nesmyslnou hru na mobilu. Neměla jsem teď ani kapacitu přidávat příspěvky na instagram, reagovat a odepisovat na zprávy. Co se to děje? 

Nevím, jak sama se sebou pracovat. Nechci, aby to odnášelo mé okolí. Já vlastně ani nechci, aby si toho všimli. Jenže oni to stejně ví. Vaši blízcí to většinou poznají tak jako tak. Moje hlava teď myslí převážně černě, takže mi přijde, že se mi všechno sype. Přijde mi, že mi nic nevychází. Úplně jsem zapomněla na všechno, co jsem už dokázala a přijde mi to jako naprostá zanedbatelná část, maličkost.

Takhle se cítím minimálně týden a to už je i na mě moc. Vůbec se mi tenhle stav nelíbí a soucítím se všemi, kteří trpí depresemi. Naprosto to chápu, že se vám nic nechce. Chápu, že nekomunikujete. Opravdu na to nezbývá síla. Je to vyčerpávající stav, i když vlastně fyzicky unavení nejste. Zkuste alespoň informovat své nejbližší o tom, že vám zrovna není dobře. Pochopí to. ♥ Držím všem palce!

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *